Jako příběh bez konce ---

Jasnost odpoledne

Se někdy vpaluje do mozku

Jako cejch do kůže

A jenom čert ví

Proč to tak

Už nikdy nebude

Stejné

Kdo ví jsme tady

Nebo už je to všechno jiné

Nejhorší je setkání se

Sebou samým v hospodě bez štamgastů

A úplně střízliví

A to gesto s napřáhnutou

Židlí a drtícími střepy

Druhou trefou je stejně

Jak by nebylo…

Úplně zbytečné

---

S ránem a ve

Zvucích města

Povstávám a zase jiná

Chuť čaje po heřmánku

Myšlenka já stopu kdesi

V nebesích zanechávám

V písku hlíně vzduchu

Ne jinde

---

Na pavučinách posledních dní

Zrodilo se něco jako vítr

Nebo teplo slunce v podzimu

Něco jako malá ošklivá panenka

Které se nejde zbavit a z popelnic

Ji tahá den

Hraje si to se mnou jako

Já teď s tím nenápadným

Chmýřím z luk a

Moucha sama v sobě

Ani neví co ji žene

Ne není to opravdové

Jako šok anebo úlek

Nebo modré nebe co

Zase stojí na místě

Jako z obrazu a nikdy

Se nezmění v tmavý inkoust

Je to v těch zvonech a

Za nima v průletu

Prostorem a tím místem

V hlavě kam nikdy nedosáhnu

Jako příběh bez konce

---